tvůj odraz v okně prasklém
hladinu skelnou čeří

ticha jsou promlčená

mám v očích peří
či prach nového sena

téměř ti věřím

odešels na chvíli   a dávno už je tomu

cesta jde k břehu  hlínou zasypaná
tví psi ji hlídali
a neuhlídali

odpusť mi   milý
jestli zradila jsem

psi zabloudili
vlci přišli domů

šli za mým hlasem

je s tebou tam a se mnou    tady

dívám se oknem do zahrady
ve které stojím
spí pod sněhem

a za zdmi     města
led pod řekou se modře rozpíjí
mráz na pokoji
říznout a inkoust na čepeli
s příběhem usínáme
ty sám   já daleko     od sebe samé

po boku netvora   za zdí svět rozkladu
jsme k sobě přišití   v svém odcizení
kde octovatí cit

nikomu neříct   že je

kdosi s mým obličejem
můj odraz s cizím hlasem

denně se tomu smějem
východ z labyrintu   na sedm západů

těžko je poutat prostou sítí
když z provazů mi protékají
nadranní můry  v jinotajích

tady to bylo, takový to mělo tvar
a city sotva za hranicí paměti
myšlenky obtékají jako hlavu zbořené sochy
shozenou doprostřed řeky

sny se nám ještě zdají
i kdyby plné pochyb

neuhnula bych

kdyby pršel louh
a vyžíral stružky v mojí kůži
byla bych jako otisk svíčky

nastavila bych oči dešti
krystalický patos ještě před obědem, super, že jo.
ona je to teda kombinace patosu a klišé
můžeme tomu říkat pašé
protože ta druhá možnost je prostě blbá.

a tys mě vykrvácel
potají po kapkách
aby to nebolelo
abych si nevšimla
jen abych neplakala

tak černá   že se radši vrátím
blahoslavení psychopati
dnes do krve   ne do bolesti

pevnost do opratí
sít sebe samu
sklidím tmu

mez sebeklamu
obrátím koně na souvrati

nebudu poslouchat
a mé hlasy se ztratí