prorostly trny do přediva
o lásce milý ze dna zpívá

za sedm roků
nejsem jiná

z dlaní dám napít ostružinám

trny si berou živou vodu
aby z ní daly barvu plodům

za sedm loků
sedm hrstí

a srdce hodím do výpusti

hladina černá pod hladinou
zlámané vlny po ní plynou
není   můj milý
vidět není
jak v hloubce černá voda pění

co ty jsi měl   to měli jiní
korunu dej mi z ostružiní

a až mě budeš korunovat
nakloň se ke mně   milý   znova

obejmout   držet     z loďky srazit
utop se  milý   v kolomazi

můj milý na chvíli
mi podej ruku z břehu

včera nás opili
a v prsou sedm stehů

písně se rozbily
o přídě černých lodí

koláče trnové
a v ostružinách chodíš

havran nás oklove
až umyjem se sazí

můj milý za chvíli
tě mezi břehy srazím

komu tě dali
holko rozpačitá
komu tě dali za ženu?

co slepě pálí
těžko rozpočítám

co uhlíků mám ve věnu

kdo s tebou lehal
holko rozcuchaná
kdo s tebou lehal v posteli?

dřevěná něha
smrťák, čert a panna

těžko je bylo podělit

a cos jim dala
holko rozedraná
co tys jim dala za něhu?

těžko bych lhala
nevyspalá rána

a odkopnutí od břehu

to se ti nezdálo
že prší

moc dobře věděl jsi
co bolí    co se opře žhavým o záda

a do těch očí co ti nakapali?
zvedá se mlha na tvářích

ve stržích    stromy k zemi popadaly
koruny zarostly
kořeny vzhůru vstaly

stružky po kopytech
v prázdných dlaních
když strach se zeptá   když leží na nich

že prší   tenhle příběh
asi nedovyprávíme
že dneska prší moře   perly       chaluhy   ocasy létajících ryb

a nepřichází býk   jen jednooké hříbě
má hřívu pěnnou     oštěp v boku
jsem ženou z ostružin    mám trní v každém kroku

to si jen leptám do klína
pozpátku   příběh lásko
nedovyprávíš

počítám   můj milý   počítám jednou

večer je znavený
na bludné kořeny
nechoď si sednout

přijď   milý   počítat se mnou

počítám   můj milý   počítám – druhá

neptej se na jména
ta voda zelená
v mých vlasech stuha

abys mou dlaň ve tmě uhád

počítám   můj milý   počítám do tří

došívám košili
oči si protři

tobě, mně   lněnou
a pro nás dva z kopřiv