tisíc     všude jsou stěny
dopadá na ně strach

nejmenší síto ho nezadrží
tak drobně nadrcený
tak jemně rozmělněný

denně ho odnáší déšť
a podívej se z okna

krev se čistí jen při průtrži

už teď jsou rozmočené
zítřejším mrholením

vítr je zvykem žene
někam kde už nic není

chodník tak šedý
jako ty noci
jak ty dny
barvami posetý