zim zmrzlých v páteři
vláčí mě dnem

podmořská oblaka
voda sůl medůzy
nevěřím
slyš moře
déšť jen podzimní a jarní
a k čemu ti
dvakrát za sedm let
a z toho dvaadvacet dětí

tvůj svitek do rámu dveří
a do atlasu