po boku netvora   za zdí svět rozkladu
jsme k sobě přišití   v svém odcizení
kde octovatí cit

nikomu neříct   že je

kdosi s mým obličejem
můj odraz s cizím hlasem

denně se tomu smějem
východ z labyrintu   na sedm západů

těžko je poutat prostou sítí
když z provazů mi protékají
nadranní můry  v jinotajích