každé pak dcery nechte živé

po polích hoří
smolné ovce
zmatení jeleni odlesky
házejí mřížovím zlacených paroží

utopils petře klíče v kolomazi
už není kam
mrazí i po cestě dolů

ohnivé keře    vozy osadníků

muže mi andělé všechny utopili
v potocích svatého Vavřince

až do šeda
za oknem pomalu projíždí cisterna
stopu mi nechává na hrudní kosti

je ráno stěna
chci mít slova ve spreji
ty budeš mluvit a mluvit a mluvit
známe
a pak to zmáčknu

chci oněmět
chci mít ta slova v ruce

proudem slov očistit hlavy
tiskárny
dnes neotevírají a to už bude každou chvíli deset