sny provázané
stopy na šíji
(sny nežijí
stopy jsou předem dané)
ano i ne stojí na jedné straně mince

v křižovatce na pomezí světů
jako bych svoje srdce nahmatala
přes blanitou stěnu
věci a děje mají tváře slov

a já stojím tak pevně

někdy se ještě octnu poblíž křižovatky
prorezlý můstek z ostnů
už od pohledu vratký

a zaostřím-li
zmizí docela

vzdorná a nepokorná

zářivá pouta poutě

a dlaně nespočinou
a ve vysokém létě
i kdyby jen pro forma
v předjaří zmrzlé kotě
přidrží pod hladinou

hejkal mi šeptá

hlas jsem mu vyrvala
z kořenů

ošetří víle polámané prsty
odejdou spolu

andělíčkářka přivedla mé syny
na svět
ještě je brzy
teprv se rozednívá

otec Jeronýmek opírá
korbel o břicho
a káže mi
že ve stručnosti nenajde Bůh potěšení
a že on tu proto je
aby naslouchal a rozhřešení dal mi
– a zpíval bědné žalmy –
dcero, nech mě větu doříct!

a já mu:
otče, co mi po bohu!
a kdybych stručná nebyla
do pekla by mě srazil!
jsou věci
do nichž ani bohu

jako mně do něj

a mlčela jsem
plná vzteku a jedu a záště a zloby
– a na čele znamení…
otče!
co už     že já        ale i ty?

a moudře kývl na mě páter
a do ticha po mé zlobě
dcero     kde je rozdíl?

a sestra Marie
jazykem ohledává
rozštěp osudu

zim zmrzlých v páteři
vláčí mě dnem

podmořská oblaka
voda sůl medůzy
nevěřím
slyš moře
déšť jen podzimní a jarní
a k čemu ti
dvakrát za sedm let
a z toho dvaadvacet dětí

tvůj svitek do rámu dveří
a do atlasu

každé pak dcery nechte živé

po polích hoří
smolné ovce
zmatení jeleni odlesky
házejí mřížovím zlacených paroží

utopils petře klíče v kolomazi
už není kam
mrazí i po cestě dolů

ohnivé keře    vozy osadníků

muže mi andělé všechny utopili
v potocích svatého Vavřince

až do šeda
za oknem pomalu projíždí cisterna
stopu mi nechává na hrudní kosti

je ráno stěna
chci mít slova ve spreji
ty budeš mluvit a mluvit a mluvit
známe
a pak to zmáčknu

chci oněmět
chci mít ta slova v ruce

proudem slov očistit hlavy
tiskárny
dnes neotevírají a to už bude každou chvíli deset

kytaristy v Es
kam sklouznou prsty vklouzne dlaň
bolest je rozednění
je vprostřed tmy
je večer u stolu jsme sami

je rozednění bolest        bolest není
co svíráš v pěsti?

po noci
časná milostná ztráta