v křižovatce na pomezí světů
jako bych svoje srdce nahmatala
přes blanitou stěnu
věci a děje mají tváře slov

a já stojím tak pevně

někdy se ještě octnu poblíž křižovatky
prorezlý můstek z ostnů
už od pohledu vratký

a zaostřím-li
zmizí docela