to se ti nezdálo
že prší

moc dobře věděl jsi
co bolí    co se opře žhavým o záda

a do těch očí co ti nakapali?
zvedá se mlha na tvářích

ve stržích    stromy k zemi popadaly
koruny zarostly
kořeny vzhůru vstaly

stružky po kopytech
v prázdných dlaních
když strach se zeptá   když leží na nich

že prší   tenhle příběh
asi nedovyprávíme
že dneska prší moře   perly       chaluhy   ocasy létajících ryb

a nepřichází býk   jen jednooké hříbě
má hřívu pěnnou     oštěp v boku
jsem ženou z ostružin    mám trní v každém kroku

to si jen leptám do klína
pozpátku   příběh lásko
nedovyprávíš